Měl za sebou sedm sezon v nejvyšší soutěži, téměř dvě stovky superligových zápasů, jenže cítil, že ve velkém florbale tak nějak „uvízl na mrtvém bodě“. A tak se loni v létě vydal Kryštof Krbec z Bohemians na hostování ke Kanonýrům, aby tu zase našel chuť a vášeň pro florbal. Stihl odehrát dva pohárové zápasy proti Střešovicím a Liberci, než ze sestavy na dlouhé měsíce zmizel.
„V zápase proti Liberci jsem si poranil koleno. Nakonec se z toho vyklubal přetržený přední vaz a musel jsem absolvovat v prosinci operaci. Poté jsem se postupem času dostával zpět do formy. Klíčová byla spolupráce s kondičním trenérem Honzou Pechrem, kdy jsem přes letní přípravu plnil individuální tréninkový plán. V posledních pěti týdnech jsem již trénoval společně s klukama a jen místy měl zlehčení,“ popisuje své útrapy.
Že to bude náročná šichta, věděl. Ještě před operací se dozvěděl, že rehabilitace zabere dobrého třičtvrtě roku a že nic nejde ukvapit. I kouč Přívara mu dával čas, nespěchal. „Ale přiznám se, že v létě už mě opakované tréninky nudily a musel jsem se hodně motivovat k jejich plnění. Ve chvíli, kdy jsem chytnul hokejku, tak jsem ale této zdlouhavé cesty nelitoval a florbal mě baví jako nikdy dřív.“
I přes zranění byl pevnou součástí týmu. Mohli jste ho vidět v civilu na střídačce, kde vypomáhal trenérům, intenzivně prožíval i jarní pouť v play off. „Primárně to bylo o tom být s klukama a případně pomoct realizačnímu týmu. A taky jsem nechtěl, aby mi unikly nějaké taktické pokyny, které můžou být během sezony stěžejní,“ vysvětluje. A nic na tom nezměnil ani fakt, že v létě mu skončilo hostování z Bohemians. „Moje první myšlenky byly zůstat Kanonýrem. I za tu krátkou dobu jsem si to tu oblíbil a florbal mě tu bavil. A usvědčila mě v tom i přátelská atmosféra v kabině a od celého Kladna v době mého zranění,“ říká.
A tak se postupně blížil jeho comeback. Trenér Přívara už dopředu plánoval, že by ho chtěl někdy na podzim zapojit, nakonec to padlo na duel s Českými Budějovicemi. „Původní plán byl, že dostanu nějakých 10 minut ke konci zápasu. Nakonec jsem stál ve třetí minutě na hřišti ve vlastním oslabení. Ve výsledku jsem odehrál něco kolem půlky zápasu a asi lepší výsledek jsem si nemohl přát,“ říká 24letý bek po výhře 11:3. „Nyní už mě zdraví nijak neomezuje. Jen musím trošku dohnat fyzičku, která mě za ten rok opustila.“
